Úvodní otázku dostávám jako lektor docela často, ale může se s ní snadno setkat každý učitel, zejména při rozhovorech s dalšími učiteli nebo rodiči. Proto sdílím tipy na to, co se mi osvědčilo a čemu je lepší se vyhnout. Něco se vám může hodit, ne se vším budete možná souhlasit, ale to je naprosto v pořádku. Tohle téma je totiž tak složité, že to snad ani jinak nejde.
Podle mých zkušeností je to se zabíjením kreativity pomocí umělé inteligence stejné, jako s jakoukoliv jinou technologií. Když to vezme učitel nebo rodič za správný konec, může dítě s pomocí umělé inteligence dokázat zázraky, se kterými překvapí nejen okolí, ale často i samo sebe. K podobným závěrům došel také ÚVZK (Ústav pro výzkum zabíjení kreativity), který na toto téma realizoval rozsáhlý výzkum. Výsledky jsou dostupné v názorné a přehledné formě, takže si je můžete snadno prohlédnout.
Samozřejmě, platí to i obráceně: když se učitel dostatečně snaží, zvládne uhasit explozi dětské kreativity klidně s obyčejnou tužkou. Žádnou pokročilou technologii nepotřebuje. Jestli jste dočetli až sem, tak to pravděpodobně není váš případ. Takže, jdeme na ty tipy, ať to padá na úrodnou půdu!
Nepřesvědčujte
Občas se mi na školení stane, že všechno plyne v pohodě, jsme na jedné vlně, ale z ničeho nic se při ukázce nějakého nástroje ozve, že „takhle teda ne, tohle učit děti nebudu…“ Píšu to hlavně proto, že to vážně přichází většinou nečekaně, takže může být těžké zareagovat co nejlépe a v klidu. Když to ale zvládnete, dostaví se často naprosto skvělá odměna: učitelé začnou konstruktivně diskutovat mezi sebou. Takových momentů si neuvěřitelně vážím. Beru je jako projev důvěry a odměnu, protože se při tom často dozvím něco nového a zajímavého. A taky získám argumenty, které pak můžu použít na dalším školení.
Jenže, není to tak vždycky. Co můžeme udělat, když se věci začnou otáčet špatným směrem? Doporučuju použít větu, kterou v podobných situacích používá můj přítel Mirek Půža: „Nepřišel jsem vás přesvědčit, přišel jsem vás školit.“ Důležité je, abyste ji neřekli nahlas! To je fakt jen pomůcka pro vás. Mě to vždycky vnitřně uklidní. Když si ji v duchu řeknu, získám nějaký čas, během kterého si často uvědomím, že ten člověk je tam v menšině a nebylo by dobré pálit čas a energii na diskuzi, která nebude ve výsledku užitečná pro nikoho a ostatní ji nebudou poslouchat. Udělal jsem tu chybu mockrát, tak třeba vám to aspoň takhle pomůže.
Sice vám to nikomu nepřeju, ale na rovinu říkám, že jsou situace, kdy máte proti sobě plnou místnost podobně naladěných lidí. Pak tu větu klidně nahlas řekněte, funguje dost dobře. Tedy ve smyslu, že zastaví tu tlakovou vlnu negativní energie. Když už se to stane, je zpravidla potřeba to podpořit dalšími větami, ve kterých se snažte působit důrazně, ale přátelsky. A ještě jedna věc, kterou bych vám sice taky nepřál, ale může se to stát docela snadno: je také možné, že nemáte pravdu. To má navíc nevýhodu, že na to přijdete často až dlouho po školení 🙂 Osobně si s tím vůbec nelámu hlavu, protože mým úkolem není „mít pravdu“, ale inspirovat. A navíc, nemít pravdu je někdy strašně fajn.
Se zabíjením kreativity je to totiž komplikované už dlouho. Vzpomínám si, jak nás, budoucí učitele pracovních činností, učil skvělý didaktik Pepa Mojžíš používat formičky. Do nich si žáci mohou odlévat třeba sádru nebo pryskyřici. Během pár minut vyrobil před našimi zraky nádhernou „zlatou“ medaili a dodal: „Výhoda těch formiček je hlavně v tom, že každý, i ten nejmíň šikovný žák, dokáže udělat krásnou věc. Zažije úspěch a bude z toho mít radost. Ale připravte se na to, že vám někteří kolegové mohou říkat, že v dětech nerozvíjíte kreativitu.“ Podobných příkladů znám hodně, a kdybych měl vyjmenovat všechno, co v minulosti podle některých zabíjelo kreativitu, asi by to nikdo nechtěl číst.
Inspirujte a dejte jim čas
Jak říkám: nepřesvědčujte, inspirujte. Někteří učitelé potřebují hodně času, a i kdyby tam místo vás stál platinový Ámos, nejspíš stejně nezařvou: „Heuréka! Konečně jsem prozřel, děkuji!“ Potřebují příklady a čas. Spoustu praktických ukázek, u kterých budou sice během školení možná kroutit hlavou a různě dávat najevo, že takhle teda už vůbec, ale věřte mi, vyplatí se to vydržet.
Nenechte se odradit, trpělivě a se zaujetím ukazujte další věci a uvádějte praktické příklady a historky o tom, co a kde s touhle aplikací děti a učitelé dokázali. Jen tak mezi řečí občas zmiňte, jakou měli z výsledku radost a že se jim do toho třeba ze začátku nechtělo. Když budete mít štěstí, přijdou vám už po skončení školení někteří říct, že třeba něco z toho zkusí. Častěji k tomu dojde daleko později a vy se to možná nikdy nedozvíte. Ale zase: to přece není nic nového.
