Tohle je tak krásný a skoro neuvěřitelný příběh, že se o něj chci podělit s ostatními učitelkami a učiteli. Ale hodí se i žákům. Zkrátka všem, kteří chtěli někomu pomoci a setkali se rychlými odsudky a kritikou od lidí, kteří neměli čas a chuť řešit kontext, zato si našli čas napsat pár jedovatých komentářů, které dokáží nejednoho učitele nebo žáka odradit od toho, aby sdílel svoje výtvory.
Jako většina výukových pomůcek, i tahle vznikla díky mému „učitelskému“ vnímání světa. V roce 2021 jsem při obvyklém ranním procházením sociálních sítí (však vy víte kde) narazil na příspěvek Daniela Pražáka o tom, jak probíral polévku gazpacho (Jo, píše se to správně se z. Za chvilku to vysvětlím. Můžete prosím aspoň chvilku počkat? To se hned poznají učitelé.) a Červeného trpaslíka ve výuce. Přišlo mi to jako skvělý nápad, ale neplánoval jsem ho dál rozvíjet. Jiskřičku zažehla až zpráva na rádiu Beat, ve které moderátor vysvětloval, že dnes sice slavíme mezinárodní den této studené polévky, ale ve skutečnosti je to jinak. Fanoušci seriálu Červený trpaslík ho slaví 25. listopadu, ale správně by se měl slavit ve dvou dalších termínech.
To je přece nádherný příklad k ověřování informací! Hned jak přijedu do kanceláře, musím z toho udělat úkol. Tyhle myšlenky mi běžely hlavou už při poslechu zprávy v autě, a hned jak jsem přijel k počítači, vytvořil jsem grafiku a zadání dobrovolného úkolu.
Do zadání jsem záměrně přidal chyby a neurčité informace. Z výsledku jsem měl vážně velkou radost. Takže jsem se stejně jako mnohokrát předtím rozhodl svůj nápad sdílet na sociálních sítích, abych pomohl ostatním. Třeba se to někomu bude hodit jako inspirace k vlastní aktivitě nebo to rovnou takhle použije, vždyť je to pod licencí WTFPL.
Původní příspěvek najdete ve skupině Výuka informatiky.
Hodně lidem to pomohlo. Objevili se i kritici a radilové, kteří to mysleli „dobře“. Klasika: chtěli si kopnout a ukázat, jak jsou lepší a chytřejší (ve smyslu, že mají víc znalostí), takže mi začali psát, že je dobře že učím informatiku a ne češtinu a podobné kecy, na které jsem převážně nereagoval. Ve skutečnosti jen ukázali, že jejich znalosti jsou spíš zastaralé a nekompletní, jak to v těchto případech obvykle bývá. Použil jsem totiž výraz datumy, kterým v informatice oddělujeme kalendářní data od těch „počítačových“. Je to velice praktické a navíc naprosto v souladu s potřebami moderního jazyka. Uvádí to také Internetová jazyková příručka. Což je v zemi, kde lidé milují argumentaci autoritami, velké štěstí. Tedy pokud máte potřebu na podobné komentáře odpovídat 🙂 No, ale my máme přece to školství z dob Marie Terezie a navíc nějakej ajťák určitě neumí správně česky, že jo. Asi jste již pochopili, že podle mě nemá cenu na tyhle komentáře odpovídat nebo jim věnovat čas a energii. Já vím, někdy je to těžké, ale podle mých zkušeností nemá vůbec cenu se tím zabývat. A jak mi jednou řekla ta samá Jitka: kdyby to pomohlo jen jednomu, budu spokojená.
Nebojte se dělat chyby aneb přiznání po letech
V zadání jsem tehdy udělal i chybu, která vůbec nebyla záměrná. Místo správného „gazpacho“ se mi tam vloudilo „gaspacho“. Díky tomu teď sice vypadám jako machr, který to měl promyšlené do detailu, ale ve skutečnosti to bylo tak, že na chybu přišla jedna studentka lycea. A já jsem díky tomu zažil ten úžasný pocit, když učitele překoná jeho žák. Je to vždycky za odměnu a měl jsem z toho takovou radost, že jsem tenkrát hodil všechny kecy na sociálních sítích za hlavu a jen se radoval. Radost přehlušila všechno ostatní a celý příběh jsem považoval za šťastně ukončený. Jenže, to jsem se spletl.
Happy end na druhou: hustý překvapení u oběda
Věřte nebo ne, ale takhle se to opravdu dne 27. 2. 2024 stalo. Seděl jsem v oblíbené restauraci a čekal, než mi donesou polévku. Čas jsem si jako obvykle krátil procházením sociálních sítí a moderováním facebookové skupiny Výuka informatiky. Najednou vidím, že Jitka Rambousková zase něco vyzkoušela, protože na mě vykoukl její příspěvek. „Jak řešili gaspacho? To zas bude nějaká matematická hra,“ pomyslel jsem si a automaticky natáhl prst k displeji, abych dal příspěvku lajk. U Jitky je jistota, že to můžu lajkovat bez čtení 🙂 Ale protože mi polévku ještě nepřinesli, napadlo mě na příspěvek kliknout. Navíc mi ten název byl povědomý. A pak už jsem byl v tranzu: vidím svůj obrázek z roku 2021, který Jitka použila ve výuce přesně tak, jak jsem to před lety vymyslel, včetně těch mezipředmětových vztahů a pro žáky docela dobře skrytých kulturních odkazů! To je bomba, skvělé! A co víc: uvedla dokonce chybu, na kterou mě tehdy upozornila studentka. Jitka na to šla moderně a odhalila ji pomocí umělé inteligence, o které se nám tehdy ani nezdálo. Fakt si ten Jitčin článek přečtěte, stojí za to. A navíc tam najdete další inspiraci, která vznikla na základě jednoho zapomenutého obrázku.
Mělo to smysl, velký. A stejně jako jindy ve školství, ty největší úspěchy přijdou často až po mnoha letech. V hodně případech učitel nikdy nezjistí, jak jeho vložená námaha pomohla žákovi. Tak to zkrátka je, nic s tím neuděláme. Ale věřte mi, že se to děje i přesto, že se to třeba nikdy nedozvíte.
