Nedávno vyšel rozsáhlý článek AI ve vzdělávání, ke kterému jsem mohl trochu přispět. Všechny moje odpovědi se do článku nevešly. Protože jsem jim věnoval hodně práce a času, zveřejňuji je aspoň takto. Otázky jsou v pořadí a znění, jak mi je paní redaktorka Vincourová pokládala.
Chatboty typu ChatGPT jsou od vydání pokročilého jazykového modelu skloňované ve spojení s obavami i příležitostmi téměř ve všech oblastech. Jakou roli ve školách podle Vás budou nástroje AI mít v nadcházejících letech?
Na to se teď odpovídá hodně těžko vzhledem k tomu, jak rychle se tyto chatboty vyvíjejí. Možná, že ani tvůrci si nedokáží představit, jakým směrem se skutečné využití bude ubírat a jak moc se možná odkloní od zamýšleného scénáře. Takových příkladů najdeme hodně i v minulosti: např. skoro každý se ve škole setkal s prezentacemi vytvořenými v PowerPointu. Ten byl ale původně vytvořen jako nástroj k tvorbě obchodních prezentací. Některé jeho původní myšlenky a principy byly ve školním prostředí vyloženě nevhodné, jenže byl široce rozšířený, učitelé si ho oblíbili, a začali v něm tvořit výukové materiály. Výrobce na to později reagoval a postupně ho přizpůsoboval i využití ve škole. A s umělou inteligencí nás nejspíš čeká něco podobného. Na druhou stranu jsou už nyní patrné snahy o různou regulaci, takže opravdu není možné odhadnout, jak to nakonec dopadne. Jisté je podle mě jen to, že využití těchto nástrojů nikdo úplně nezakáže. Soudím tak i podle metodik a stanovisek, které postupně publikují české univerzity. Skvěle zareagovaly např. Masarykova univerzita nebo Pedagogická fakulta Univerzity Palackého. Nástroje tu zkrátka jsou a je prakticky nemožné je zakazovat nebo ignorovat. Spíš se musíme zaměřit na to, jak je využívat racionálně a v souladu s etickými a právními normami. Někdy mám pocit, že největší odpůrci a „zakazovači“ si práci s chatbotem nikdy ani nezkusili.
Převažuje podle vás to, že využití různých AI nástrojů bude žáky rozvíjet pozitivním způsobem, nebo převažují z vašeho pohledu s příchodem AI nástrojů rizika (degradace schopnosti učit se, podvody, náhrada učitele v oblastech, kde je to spíše škodlivé)?
Házet vinu za degradaci schopnosti učit se na umělou inteligenci a moderní technologie obecně je hodně laciné. Příčiny jsou jiné a často leží mimo školu. Společnost se vyvíjí a vznikají nové technologie a nástroje, které přirozeně pronikají do našich životů. Škola by na to měla reagovat, využívat technologie rozumně a učit žáky kriticky zkoumat jejich možnosti. Typickým příkladem, kde se to moc nepovedlo, jsou různé chytré navigace: skvělá technologie, která nám usnadňuje život a mnohdy šetří čas i cestovní náklady. Ale kdo po zadání cíle kontroluje navrženou cestu? Většina z nás (včetně mě) zadá tupě cíl a pak vyrazí na cestu. Kdyby s námi chtěl někdo manipulovat třeba mírným pozměněním údajů o cestách nebo provozu, ani si toho nevšimneme. Ale abych neutíkal od otázky: jestli převáží pozitivní nebo negativní vlivy záleží na učiteli, škole a rodičích. Je opravdu tak strašně důležité zkoumat, jestli žák „podvádí“ tím, že nechá celý úkol vypracovat umělou inteligencí? A jestli ano, pak bychom se měli zamyslet nad tím, proč to dělá a ne jaký nástroj k tomu využil. A pak už je krůček k tomu začít přemýšlet, jestli bychom třeba úkoly neměly zadávat jinak a jaký mají vlastně smysl. Co se má při jejich vypracování žák naučit a jaké informace z toho potřebuje získat učitel.
Jsou čeští učitelé na umělou inteligenci na školách připravení?
To je hodně komplexní otázka. Pokud budeme připravenost definovat jako stav, že učitelé vědí, že umělá inteligence do školy přijde, případně že už dávno přišla, a uvědomují si, že budou muset na tyto změny reagovat, tak bych řekl, že většina z nich ano. Může to působit jako banalita, ale podle mě je tohle nejvíc důležité. A pokud si učitelé tohle uvědomí, nejsou zas tak moc vzdáleni od kolegů, kteří už umělou inteligenci využívají. Je to dané tím, že se nástroje umělé inteligence neustále mění a vylepšují, takže ani ti největší nadšenci nemají šanci to všechno „pobrat“ a aplikovat ve výuce. I profíci si uvědomují, že nemohou všechno zvládnout a že je to normální. Každý měsíc navštěvuji hodně škol, vedu různé workshopy a školení pro učitele: jsem nadšený z toho, co učitelé na školeních navrhují a jak okamžitě přemýšlejí o tom, jak umělou inteligenci využít. Stačí jim ukázat pár smysluplných příkladů a odbourat strach z chatbotů. A víte co? Ty nejlepší tipy jsem zatím získal od ostřílených kolegyň a kolegů, kteří jsou ve školství déle než já.
Bude už tento školní rok 2023/24 podle Vás pro učitele převratný? Mám na mysli výzvy, jak se k AI jako chatGPT postavit, co povolit atd.
Nemyslím si, že bude rok 2023/24 převratný, stejně jako nebyly z mého pohledu převratné jiné roky. Když musely školy přejít kvůli uzavření na distanční výuku, zvládly to takové, pro které je přirozené se zajímat o nové věci, aplikovat je ve výuce a komunikovat s rodiči. Také jsou to školy, které se nebojí dělat chyby a učit se z nich, protože při aplikaci nových věcí obecně k chybám dojde. A začleňování technologií do výuky by bylo bez chyb docela podezřelé 🙂 Troufám si říct, že ani školy, které zvládly distanční výuku, by to neoznačily jako něco přelomového. Zkrátka pružně reagovaly na situaci, stejně jako to dělají teď s umělou inteligencí. No a pak bylo spoustu těch, které už dopředu věděly, že to nejde. Těm nepomůže nic a žádná technologie v nich „revoluci“ nespustí. Podobně to nejspíš bude i s umělou inteligencí: někde budou přemýšlet, jak ji využívat ještě víc, jinde se budou snažit ji ignorovat, stejně jako ignorovali situaci s distanční výukou. Záleží na lidech, technologie jsou v tomto případě až na druhém místě. Hodně škol si po distanční výuce oddychlo a rádo se vrátilo do starých kolejí. Některé si dokonce neponechaly ani to dobré, co distanční výuka aspoň na chvíli přinesla. Sice říkám, že je jich hodně, ale rozhodně tím nemyslím většinu. A pak si také myslím, že školy v současné době řeší tolik problémů, že na „revoluce“ nebude moc času ani energie.
Jak se díváte na riziko, že bude využití nástrojů umělé inteligence na školách dále rozevírat nůžky nerovnosti? Některé děti budou mít ztížený přístup k potřebnému vybavení, připojení a podobně. Je momentálně na místě, aby školy řešily umělou inteligenci, když ještě nebyly adresovány všechny předchozí digitální výzvy?
Umělá inteligence tu je a školy by na ni reagovat měly. To zkrátka nepočká, i když se to třeba teď školám „nehodí“. Jenže, jak říká Vít Kalisz (spoluautor nástroje OrgPad): „Ve školství není nikdy správný čas.“ To je podle mě dokonale výstižná myšlenka. Navíc si myslím, že čeští učitelé a školy umí ve skutečnosti většinou reagovat velice rychle a pružně, pokud se objeví něco nového. Mají jiné problémy a nedostatky, ale malá kreativita a adaptabilita mezi ně nepatří (ostatně, to se nejspíš dá říct o našem národu obecně). Samozřejmě je hodně těch, kteří budou vždy principiálně proti, jak jsem naznačil už výše. Dostupnost technologií samozřejmě nůžky rozevírat může. Bylo to tak vždy, takže v případě nástrojů umělé inteligence nejde o žádnou výjimku. Kdo má přístup k novým technologií a umí je používat, ten je obecně ve výhodě. Úplně si nemyslím, že by tohle měla řešit primárně škola. Ale samozřejmě považuji za důležité, aby škola co nejvíc přispívala k narovnání podmínek a podporovala děti, které to mají těžké a nedostupnost technologií je diskriminuje. Je dobře, že existují projekty, kdy třeba škola půjčuje dětem domů notebooky a tablety, protože to má často smysl. Hodně věcí můžeme udělat i „zdarma“: více využívat při výuce mobily a další dostupnější zařízení, které děti většinou mají. Nastavit pravidla přístupu ke školní wifi tak, aby ji mohly smysluplně využívat k učení i děti, které nemají datový tarif nebo mají doma omezené možnosti připojení k internetu. Je to ho hodně, ale tady nemáme víc prostoru.
