Sdílení fotek dětí na sociálních sítích je dnes běžnou součástí rodičovství. Chceme se pochlubit, uchovat vzpomínky nebo zůstat v kontaktu s blízkými. Jenže internet má dlouhou paměť a i když to všechno myslíte dobře, internetu je to jedno. Že se chováte slušně samo o sobě nestačí. Ne každý sdílí stejné hodnoty jako vy nebo ty vaše respektuje. To, že např. nekradete, ještě neznamená, že někdo nemůže okrást vás. Podobných příkladů známe z běžného života dost. Online část světa, do které patří sociální sítě, je proti té offline části úplná džungle, kde slušné chování bohužel nestačí.
Tento článek nabízí odpovědi na dotazy a mýty, které rodiče často řeší v praxi a na které se mě nejčastěji ptají. Bez strašení a moralizování, ale s respektem k dětem a jejich digitální stopě.
Proč by hacker napadal nebo zneužíval zrovna můj účet? Moje děti ani kočky nikoho nezajímají.
Tohle je naprostá klasika. Podobný názor má spousta lidí, přitom to nijak nesouvisí třeba se vzděláním. Takže není nic divného, jestli uvažujete podobně. Většina útoků ale nemíří na konkrétní osoby. Nejde o vás, vaše děti ani vaše fotky. Jde o účty jako takové. Útočníci většinou nehledají „zajímavé lidi“, ale:
- snadno prolomitelné účty,
- slabá hesla nebo opakované přihlašovací údaje,
- uživatele, kteří si ničeho dlouho nevšimnou.
Zneužitý účet pak může sloužit například:
- k šíření podvodných zpráv vaším jménem,
- k rozesílání nevyžádaného obsahu nebo odkazů,
- jako „důvěryhodný profil“ pro další útoky,
- nebo jako zdroj dat, včetně fotek dětí.
Fotky dětí a domácích mazlíčků nemusí být „zajímavé“ pro cizí lidi, ale mohou:
- být zneužity jinde a jinak,
- stát se součástí databází,
- nebo být spojeny s dalšími informacemi z vašeho profilu.
Důležité je si uvědomit, že sdílením nevystavujeme riziku jen sebe, ale i své děti, které si svůj účet ani digitální stopu často samy chránit nemohou.
Opatrnost na internetu není projev paranoii. Je to běžná digitální hygiena, podobně jako zamykání dveří, i když si nemyslíme, že by si někdo vybral zrovna náš byt. Že to hodně lidí zesměšňuje nebo zlehčuje na tom nic nemění. Dokonce ani když to říkají nahlas nebo to několikrát zopakují.
Když nedělám nic špatného a nemám co skrývat, nemusím se přece bát.
Tenhle pocit je pochopitelný. Většina rodičů své děti sdílí s láskou a v dobré víře. Problém není v tom, že by rodiče dělali něco špatného, ale v tom, že internet nefunguje podle našich hodnot a úmyslů. Další problém je, že představy o tom, co je „špatné“ se v průběhu času mohou docela měnit. Příkladů z běžného života známe všichni dost. Každopádně je dobré myslet na následující věci:
- Nezveřejňujeme informace o sobě, ale o dítěti, které si je samo nevybralo.
- To, co je dnes běžné a roztomilé, může být pro dítě v budoucnu citlivé nebo trapné.
- Obsah na internetu zůstává dlouho a může se objevit v úplně jiném kontextu, než jsme zamýšleli.
- Riziko často nespočívá ve „špatném chování rodičů“, ale ve špatném využití cizími lidmi.
Nejde o otázku „mám co skrývat?“, ale spíš: „Mám právo rozhodovat za své dítě, co o něm bude veřejně dostupné?“ Nebo jinak: nejde o skrývání, ale o kontrolu a respekt.
Opatrnost neznamená strach. Znamená ohleduplnost k budoucnosti dítěte a vědomí, že ochrana soukromí je hodnota sama o sobě.
Když mám profil soukromý, je to bezpečné?
Soukromý profil je určitě lepší než veřejný a je to krok správným směrem. Dává nám pocit větší kontroly a někdy bohužel i falešný pocit bezpečí (hodně moc falešný, viz následující otázka).
I u soukromého profilu platí, že:
- Obsah může někdo uložit nebo přeposlat. Stačí jeden sledující, který udělá screenshot.
- Ne vždy přesně víme, kdo nás sleduje. Mezi „přáteli“ mohou být lidé, které osobně neznáme nebo které už dávno nesledujeme aktivně.
- Nastavení se může změnit. Aktualizace sítí nebo nepozornost mohou způsobit, že se obsah zpřístupní širšímu okruhu lidí. Takové případy jsme už v ČR několikrát zažili.
- Platformy samy s obsahem pracují. Fotky mohou být analyzovány, ukládány nebo využívány k dalším účelům podle podmínek služby.
Soukromý profil tedy o něco snižuje riziko, ale neodstraňuje ho. Pořád platí jednoduché pravidlo:
Na internet patří jen to, co bychom byli ochotni ukázat i cizím lidem. Nebo co by si naše dítě samo zvolilo sdílet. U těch dětí je to ale složitější, protože často neodhadnou rizika a důsledky sdílení.
Možná nejbezpečnější otázka před sdílením zní: Sdílím to kvůli dítěti, nebo kvůli sobě?
Jak může někdo zneužít fotku dítěte na sociální síti?
Většina rodičů sdílí fotky s dobrým úmyslem: z radosti, hrdosti nebo proto, aby byli v kontaktu s blízkými. Je ale dobré vědět, že jakmile fotku jednou zveřejníme, ztrácíme nad ní kontrolu. A je úplně jedno, jestli ji sdílíme jen na „uzamčeném“ profilu jen lidmi, kterým momentálně důvěřujeme a naivně věříme tomu, že jim nikdo účet nenapadne a budou se chovat vždy zodpovědně. Nebo jednoduše věříme tomu, že zůstanou navždy našimi přáteli a budou se vždy chovat ohleduplně.
Fotku dítěte může někdo zneužít například takto:
- Uloží si ji a dál šíří. Bez našeho vědomí a souhlasu, klidně i na úplně jiných webech. Často i bez jeho vědomí, pokud mu např. někdo napadne účet na sociální síti nebo zaviruje počítač.
- Použije ji v nevhodném kontextu. Fotka může skončit ve skupinách nebo na stránkách, kam bychom ji nikdy sami nedali.
- Vytvoří falešný profil. Fotky dětí se někdy používají k zakládání podvodných nebo anonymních účtů.
- Spojí ji s dalšími informacemi. Jméno, škola, bydliště nebo denní režim dítěte mohou dohromady vytvořit citlivý obrázek o jeho životě.
- Zasáhne do budoucího soukromí dítěte. To, co dnes působí roztomile, může být pro dítě za pár let nepříjemné nebo zraňující.
Proč by to naši známí, příbuzní nebo přátelé dělali? No, oni to ani dělat nemusí. Stačí, aby někde na něco špatně kliknuli a celý řetězec důvěry se mírně řečeno naruší. Stalo se vám někdy, že vám psal známý přes messenger, že třeba potřebuje půjčit peníze, nebo že máte kliknout na odkaz, který vám posílá? Tak to je přesně ta situace, kdy mu někdo napadl účet a jeho prostřednictvím teď dělá nepěkné věci.
Podrobnější informace, včetně videí a odkazů na průzkumy autorit jako jsou Policie ČŘ a E-Bezpečí, najdete na stránce Internet nezapomíná. A vaše děti jednou dospějí. Připravte se na to, že i tak to budou různí „machři“ zlehčovat a vaši opatrnost budou zesměšňovat. Doporučuji tyhle lidi a jejich reakce ignorovat. Nehádat se, nebýt zlý, neobhajovat svůj postoj. Často jsou to lidé, kteří mají sami anonymni profil, včetně profilové fotografie. Nad tím se kdyžtak můžete taky zamyslet.
Je v pořádku zakrývat obličej dítěte?
Zakrývání obličeje vypadá na první pohled jako rozumný kompromis mezi potřebou sdílet a ochranou soukromí dítěte. Neznamená to, že rodiče „přehánějí“ – naopak tím dávají najevo, že berou digitální stopu dítěte vážně. Je ale dobré vědět, že zakrytý obličej není automaticky stoprocentní ochrana. Fotka může i tak prozradit hodně:
- prostředí, kde dítě žije nebo tráví čas,
- jméno, věk nebo denní režim z popisku,
- školu, kroužky nebo bydliště v kombinaci s dalšími příspěvky,
- emočně nebo intimně citlivé situace, i když obličej vidět není.
Moc pěkně to rozebírají články Samolepka smajlíka místo obličeje? a Vánoční a silvestrovský sharenting: když sváteční fotky vytvářejí riziko i digitální stopu dítěte.
Jde to ale i jinak, jak vtipně ukazuje třeba maminka dítěte, kterému říká „králík“. Na první fotce vidíte snímek tak, jak ho doma vyfotila. Použil jsem originální fotografii, kterou mi zaslala. Odstranil jsem z ní metadata (to jsou data, která do fotky vložil automaticky telefon, jako např. čas a místo pořízení), protože by z nich šlo bylo mimo jiné zjistit, kde přesně bydlí. Na fotku přidala králíčka jako symbol. Vtipné, nápadité, naprosto bez dětí. Na posledním obrázku vidíte fotografii v příspěvku na sociální síti.
Radši ať u fotky masturbuje cizí pedofil, než aby dítě ve skutečnosti znásilnil.
Tato úvaha může působit jako hledání „menšího zla“. Jenže ochrana dětí takto nefunguje. Sexuální zneužívání není volba mezi dvěma možnostmi. A nezačíná až fyzickým násilím. Velmi často naopak začíná u obrazového materiálu, který:
- posiluje sexuální zájem o děti,
- normalizuje jejich vnímání jako objektu,
- bývá shromažďován, sdílen a dál šířen v uzavřených komunitách.
Fotky dětí na internetu neodvádějí pozornost od skutečných obětí. Naopak udržují prostředí, ve kterém je zneužívání možné. Je ale zásadní připomenout ještě jednu věc: Nejde o pachatele. Jde o dítě, které:
- k takovému použití nedalo souhlas,
- neví o něm,
- a nemá možnost se bránit.
To, že se mu „nic nestalo fyzicky“, neznamená, že nebylo zneužito. Digitální zneužití je skutečné zneužití, jen má jinou podobu. Ochrana dětí není o tolerování „menšího zla“. Je o tom, že nebudeme zbytečně vytvářet obsah, který může být zneužit, pokud tomu můžeme předejít.
Když vás to zajímá víc
Internet nezapomíná. A vaše děti jednou dospějí
Digitální stopa – co to je a proč je důležité ji chránit
KYBcast – průvodce kyberprostorem Václava Maněny a jeho hostů. Podcast NPI ČR, který pomáhá učitelům, žákům a rodičům. Poslouchat nás můžete ve své oblíbené podcastové aplikaci.
Nástěnku Kyberprevence v době AI si můžete uložit do oblíbených a zkopírovat v Padletu.
Poděkování
S tímto textem mi výrazně pomohla umělá inteligence. Jen díky ChatGPT 5.2 je psaný přívětivým tónem, na který bych sám neměl energii ani nervy. I tak vyvolá vlnu hejtů, protože některým lidem to zkrátka nikdy nevysvětlíte. Nebudou věnovat energii tomu, aby se nad výše uvedenými věcmi zamysleli, zato budou psát útočné a zesměšňující komentáře. Tito lidé mě ani trochu nezajímají i proto, že stejně nebudou nikdy s ničím spokojeni. Mým cílem není někoho přesvědčit nebo se zavděčit. Napsal jsem to pro vás, kteří na podobné otázky možná musíte také odpovídat nebo nad nimi přemýšlíte. A za to vám děkuji.
Zvláštní poděkování si zaslouží uživatelé pan Tělocvikář a Zmrzlý Kecky za pomoc při tvorbě a poskytnutí fotografií.
