Dříve jsme anonymitu posuzovali hlavně očima člověka. Když soused nebo kolega člověka na fotografii nepoznal, měli jsme pocit, že je vše v pořádku. Jenže dnes fotografie neposuzují jen lidé. Posuzují je také algoritmy, které dokážou spojovat informace způsobem, kterým to člověk nikdy běžně nedělal.
S nástupem umělé inteligence už není tak důležité, co je na fotografii vidět. Důležitější je, co se z ní dá odvodit.
Dávno už nejde jen o rozpoznávání obličejů. Umělá inteligence dokáže pracovat s celým kontextem fotografie. Umí analyzovat oblečení, postavu, účes, prostředí, počasí, architekturu, registrační značky, text na cedulích nebo třeba model kočárku. A hlavně umí tyto informace propojit s dalšími veřejně dostupnými daty. Každá stopa může být sama o sobě bezvýznamná. Jejich kombinace už ale často vede k jednoznačné identifikaci.
To je přesně princip, na kterém fungují moderní systémy umělé inteligence. Nehledají jednu rozhodující informaci. Skládají dohromady stovky drobných indicií, které by člověk ani nevnímal. Právě proto je dnes anonymizace mnohem složitější než dříve. Nestačí zakrýt obličej. Je potřeba přemýšlet nad tím, jaké informace fotografie vypráví jako celek.
Člověka neidentifikuje jen obličej
Fotografie mohou o člověku mimo jiné prozradit:
- rodinné vazby (s kým je na fotografii),
- místo pořízení,
- datum a čas,
- oblečení,
- tetování, účes, postava nebo způsob chůze,
- auto, kočárek, pes nebo jiné charakteristické předměty.
Právě tvoje fotografie s kočárkem je výborná ukázka. Když poznám muže uprostřed, velmi snadno odvodím, kdo jsou ostatní lidé. A to je přesně to, na co lidé připodobných situacích zapomínají: nejde o to, že lidi, které se snažíte chránit, nepoznají cizí lidé. Jde o to, že je poznají lidé, roboti a sociální sítě, které je znají. A to si pište, že např. sociální sítě ty lidi znají dobře. A když algoritmům krásně naservírujete, že lidé na fotografii mají s vámi nějaký vztah, mohou se o nich dozvědět ještě víc a doplnit si tak chybějící dílky mozaiky. Na konci textu najdete aktivitu, při které si to můžete sami vyzkoušet.
Umělá inteligence problém zesiluje
Kdysi musel člověk fotografie ručně porovnávat. Dnes algoritmy propojují informace z různých zdrojů:
- sociálních sítí,
- veřejných fotografií,
- geolokací,
- metadat,
- dalších lidí označených na snímcích.
Nejde jen o rozpoznávání obličejů. Jde o propojování kontextu.
Nepleťte si anonymizaci s omezením rozpoznávání
Hodně lidí to nedokáže rozlišit a za dostatečnou anonymizaci považují, když pořekryjí obličej osoby smajlíkem. Jenže to často nestačí.
✅ Překrytí obličeje může:
- částečně ztížit automatické rozpoznávání obličeje,
- zabránit okamžitému poznání při letmém pohledu.
❌ Ale samo o sobě:
- nezaručí anonymitu,
- neznemožní identifikaci osoby.
Jsou to dvě úplně odlišné věci.
Praktická doporučení
Než fotografii zveřejníte, neptejte se:
„Je zakrytý obličej?“
ale spíš:
„Mohl by někdo z této fotografie poznat, o koho jde?“
Pokud je odpověď ano, anonymizace není dostatečná. A nezapomeňte že ten „někdo“ může být nejen kamarád, spolužák, kolega, soused nebo příbuzný, ale třeba i sociální síť, kde má dotyčný profil.
Další užitečné tipy a pomůcky a informace najdete na stránce Bezpečnost.
Kde byla pořízena tahle fotografie?
Na závěr si můžete zkusit malou hru. Představte si, že jde o skutečnou fotografii a máme zjistit, kde byla pořízena. Když dáme tento úkol skupině lidí, může to dopadnout nějak podobně:
- Někdo pozná most.
- Jiný řekne, že je to cyklostezka podél Labe.
- Další začne hledat podle lan mostu nebo podle scenérie v pozadí.
- Možná se někdo trefí, protože to konkrétní místo zná.
A to je právě ono: Většina lidí si při pohledu na fotografii všimne smajlíků přes obličeje a řekne si: „Jsou anonymní.“ Jenže naše pozornost se jen soustředí na špatné místo. Kdyby člověk, kterému je vidět obličej, zveřejnil někdy jindy stejný most nebo stejné místo na svém profilu, umělá inteligence nebo běžný vyhledávač by mohli obě fotografie propojit. A to nemluvím o sociálních sítích a o tom, že fotografie pravděpodobně obsahuje informace o místě pořízení, které z ní sice sociální síť odstraní, ale ještě předtím si je zpracuje.
Přesně tak dnes fungují i moderní algoritmy. Nesnaží se najít jednu stopu. Skládají dohromady desítky drobných indicií. To je právě ten rozdíl mezi dneškem a dobou před několika lety. Dříve by někdo musel most poznat. Dnes může algoritmus porovnávat miliony fotografií a hledat shody.
A teď si představte, že člověka uprostřed poznáte. Najednou už nejsou anonymní ani lidé vedle něj.
- Jeden je pravděpodobně partner nebo dítě dotyčného.
- Druhý je dítě nebo partner dítěte..
- Dítě v kočárku bude nejspíš patřit k jednomu z dětí chlapíka, který se chtěl obyčejně pochlubit a sdílet radost.
- Další může být kamarád.
Obličeje nepotřebujete. Stačí znát vztahy.
Líbí se vám moje práce?
Pokud vám moje práce dává smysl, můžete mě podpořit malým příspěvkem.