Řeším zajímavou věc. Nadané děti jsou obecně vylučovány z kolektivu jako „divné“. Zjistila jsem, že děcka ze třídy hrají Roblox (3. třída, 9 let), ale já do toho syna nepouštěla. Tím jsem ho vylučovala z kolektivu de facto taky. Když jsem nastavila podmínky a mezi děti ho do Robloxu pustila, zjistila jsem, že pro komunikaci používají WhatsApp a tam jsou schopné si volat o půl jedenácte večer i bez Robloxu a posílat si fotky (zatím nijak závadné, ale i tak). Vidím to, protože ten WhatsApp je můj. Takže otázka zní, jak dítě nevyloučit, ale zároveň nastavit hranice tak, aby to bylo z hlediska bezpečnosti OK? Edukace syna je jedna část, jenže nadaní jeho typu se snadno nechají strhnout skupinou, protože to naplňuje jeho potřebu být přijat. Edukace rodičů, aby děckám dali aspoň Family link je nejspíš bezpředmětná, nebo alespoň ode mě (jsem matka toho problémového dítěte, tak nemám právo kohokoliv poučovat). 🙁 Je mi jasné, že řeknete, že je to marné. 🙂 ale stejně by mě zajímalo, co byste dělal v této situaci.
Dotaz maminky nadaného dítěte přesně vystihuje situaci mnoha rodin. Znám to velmi dobře a bohužel musím říct, že někdy vše ještě zhoršují i učitelé. To není výtka. Navíc celkem dobře vím, proč se to děje a že to není zdaleka jen jejich vina. Je to jen konstatování, protože je dobré si uvědomit, že učitel je často součástí problému. A nadšená učitelka, která vytvořila třídní skupinu na WhatsAppu, možná ještě víc.
Dostávám podobný dotaz často a samotného mě štve, že rodiče nacházejí mnohdy spíš obecné rady. Tak zkusím poradit já. Nejspíš to bude blbě a možná se vám bude hodit jen něco.
Začnu aspoň trochu optimisticky: určitě bych neřekl, že je to marné. Naopak jste začala skvěle, protože jste udělala to nejrozumnější: nezůstala jste u zákazu, ale šla se podívat, co se tam reálně děje. A zjistila jste důležitou věc: problém možná není primárně Roblox, ale dětská skupinová komunikace bez hranic. Udělala jste první a nejlepší možný krok k tomu, abyste o problému mohla mluvit s učiteli a rodiči. Že budete nejdřív za hysterickou krávu, s tím jako rodič nadaného dítěte počítáte rovnou. Ale když získáte pozornost aspoň jednoho učitele nebo rodiče, začne to být veselejší. A jestli ne, tak se na ně vykašlete. Tady je pár rad, které zvládnete i bez lidí, kteří nechtějí problém vidět.
Roblox ano, ale jako „hřiště s pravidly“, ne jako volná džungle
Úplný zákaz může dítě sociálně odstřihnout. Zvlášť u nadaného dítěte, které už může být v kolektivu vnímané jako jiné, je potřeba nezakazovat kontakt s partou, ale pevně ohraničit prostředí. Můžete navrhnout třeba následující jednoduchá pravidla:
„Roblox můžeš hrát s dětmi ze třídy, ale jen v domluveném čase, jen na účtu nastaveném podle věku, bez utrácení, bez soukromých kontaktů s cizími lidmi a s tím, že když se tam děje něco divného, přijdeš za mnou.“
Roblox má rodičovská nastavení pro omezení komunikace, obsahu, chatu a dalších funkcí, takže bych je určitě využil. Oficiálně Roblox uvádí, že rodiče mohou spravovat chat, dostupný obsah a další bezpečnostní prvky; v rodičovských kontrolách lze nastavovat mimo jiné omezení komunikace a přístup k zážitkům podle obsahu.
Můžete se inspirovat následujícími pravidly, která si sampozřejmě upravte:
- Hraní jen v předem daných blocích, například 2–3× týdně v blocích 45–60 minut.
- Žádné hraní po večerce.
- Žádné nákupy bez vašeho souhlasu.
- Chat maximálně omezený, ideálně jen na známé spolužáky.
- Žádný voice chat.
- Pravidlo „když tě někdo tlačí, vydírá, láká jinam nebo chce fotku, končíš a jdeš za mnou“.
Tím ho nevyloučíte z kolektivu, ale dáte mu bezpečné „zábradlí“.
WhatsApp bych u devítiletých bral jako větší problém než Roblox
Tady bych byl přísnější. WhatsApp má v evropských podmínkách minimální věk 13 let. Oficiální nápověda WhatsAppu uvádí, že uživateli musí být alespoň 13 let, případně více podle konkrétní země.
To neznamená, že máte dětem hned dělat „policii“, ale je fér si říct: devítileté děti na WhatsAppu nejsou totéž jako devítileté děti na dětském hřišti. Tam se míchá večerní únava, tlak skupiny, fotky, hlasové hovory, nepochopený humor, vylučování, screenshoty a impulzivita.
Možná by stálo za to, nedat synovi vlastní WhatsApp. Nechal bych to zatím jako rodičem zprostředkovaný kanál:
„Tenhle WhatsApp není jenom tvůj. Je to náš společný komunikační kanál kvůli domlouvání hraní. Můžeš přes něj napsat spolužákům, kdy budete hrát, ale nebudeme přes něj večer volat, posílat fotky jen tak ani řešit soukromé věci.“
I když, na rovinu, sám bych tohle rodičovské peklo nevydržel. Jenže vy jste silná žena, navíc maminka talentovaného dítěte.
A nastavil bych jasné pravidlo: po určité hodině neodpovídáme. Třeba po 19:30 nebo 20:00. Ne jako trest, ale jako rodinné pravidlo. V praxi:
„Vidím, že volají v půl jedenácté. My v tu dobu nevoláme. Kdo volá po večerce, tomu odpovíme až zítra.“
To je velmi zdravá hranice. Dítě zároveň není mimo skupinu, jen se učí, že přijetí kolektivem nesmí znamenat dostupnost 24/7. Kéž by se tohle dokázali naučit i dospělí!
U nadaného dítěte bych nevsadil jen na edukaci, ale na předem připravené věty
Máte pravdu, že samotné „vysvětlování bezpečnosti“ nemusí stačit. Dítě, které moc touží zapadnout, často ví, co je správně, ale ve skupině to neustojí. Proto bych s ním netrénoval jen znalosti, ale krátké únikové věty. Například:
- Teď nemůžu, naši mají večer mobil.
- Já už končím, máme doma limit.
- Fotky neposílám, nezlob se.
- Tohle nechci řešit na chatu.
- Zahraju si zítra.
Důležité je, aby to nebylo postavené jako „já jsem slabý“, ale jako neutrální výmluva na domácí pravidlo. U dětí to často funguje lépe než apel na odpovědnost. Klidně bych synovi řekl:
„Když budeš potřebovat ze skupiny vycouvat, můžeš to hodit na mě. Já budu ten protivný rodič. To je moje práce.“
Tohle dětem někdy strašně uleví a ostatní s ním budou spíš soucítit než se mu vysmívat. Doufám. Osobně této strategii říkám „být za hajzla“ a používám ji i při práci s dospělými lidmi.
Ostatní rodiče bych neškolil, ale poslal bych neutrální zprávu
Rozumím tomu pocitu „jsem matka problémového dítěte, nemám právo poučovat“. Jenže vy je nemusíte poučovat. Můžete mluvit za svou domácnost. Třeba takto:
Ahoj, jen prakticky k dětskému hraní Robloxu. Zjistila jsem, že si děti kvůli tomu volají i dost pozdě večer. My teď nastavujeme pravidlo, že po 19:30 už syn na hovory ani zprávy nereaguje a Roblox bude jen v domluvený čas. Nepíšu to jako výtku, jen aby děti věděly, proč se večer neozýváme.
Tohle není moralizování. To je oznámení hranice. A podle mě dost rozumné. Dokonce natolik, že se možná někteří rodiče chytnou za nos. Nebo se aspoň začnou trochu zajímat, co tam děti dělají. I to by byl skvělý začátek. Pokud chcete být ještě jemnější:
Kdyby se vám hodilo, můžeme dětem domluvit společný čas na hraní třeba v sobotu odpoledne, ať se neshánějí večer.
Tím nenutíte ostatní rodiče instalovat Family Link. Jen nabízíte řešení, které pomůže i jejich dětem.
Se školou bych to řešil obecně, ne přes syna
Nešel bych za učitelkou se sdělením „děti jsou na WhatsAppu“. Šel bych s prosbou o obecnou prevenci:
Ve třídě se začíná hodně řešit Roblox, skupinové chaty a večerní volání. Nešlo by zařadit krátkou třídnickou hodinu o digitálních pravidlech, fotkách, chatu a respektu? Ne kvůli jednomu dítěti, spíš preventivně. Viděla jsem to teď u netře na jiné škole a řešili tam dost šílený případ, kterém u se šlo celkem snadno vyhnout.
Případně nahraďte poslední větu nějakou jinou manipulativní lží, ale je důležité, aby byla z regionu. Lidé mají tendenci věci bagatelizovat, pokud mají pocit, že je problém vzdálený.
Tohle je přesně role školy: ne zakazovat Roblox, ale učit děti, že i online platí pravidla kolektivu.
Já vím, já vím. Ale myslete pořád na to dítě. Děláte to pro něj. Víte, kolikrát jsem za idiota já?
A připravte se na situaci, kdy budete muset trpělivě vysvětlit, co je Roblox. Což nás přivádí k argumentaci autoritou, kterou někteří učitelé milují.
Právní a bezpečnostní minimum aneb kde to máte napsaný?!
V Česku je u služeb informační společnosti důležitá hranice 15 let pro samostatný souhlas dítěte se zpracováním osobních údajů. U mladších dětí má souhlas schvalovat rodič nebo zákonný zástupce. Vyplývá to z § 7 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Uvedení paragrafu má často úplně magickou moc.
To neznamená, že každé dítě s aplikací automaticky „porušuje zákon“ způsobem, který máte řešit vy. Ale potvrzuje to selský závěr: u devítiletých má být rodič u zakládání účtů, nastavení soukromí, kontaktů, fotek i večerní dostupnosti.
Family Link je dobrý nástroj, protože umožňuje nastavovat limity času, schvalování aplikací, oprávnění a další rodičovská omezení. Google u Family Linku výslovně uvádí správu času na zařízení, schvalování aplikací, nastavení ochrany soukromí a blokování nevhodného obsahu.
Co bych udělal já
Nechal bych syna být součástí Roblox party, ale udělal bych z toho řízenou aktivitu: konkrétní čas, konkrétní pravidla, kontrolovaný účet, žádné noční dohánění skupiny.
WhatsApp bych ponechal jen jako rodičovsky spravovaný domlouvací kanál, ne jako dětský sociální prostor. Hranici bych nastavil nahlas a klidně: „Po večerce nekomunikujeme.“ Ostatním rodičům bych neposílal poučení, jen informaci o vlastním pravidle.
A hlavně bych synovi opakoval: „Chci, abys měl kamarády. Nechci tě odstřihnout. Jen tě nenechám být online pořád a za každou cenu.“
To je podle mě přesně ta rovnováha: nevyloučit dítě z kolektivu, ale nenechat kolektiv určovat pravidla vaší domácnosti.
Fuck off Maněna
Já vím, to je samé „bych“, „snad“ a „možná“. To jsou teda rady, že? Jenže já nejsem speciální pedagog, preventista ani odborník na nadané děti. Jen jsem úplně otevřeně popsal, co bych ve vaší situaci zkusil. Jestli to bude ve vaší situaci fungovat, to fakt nevím. Ale jsem přesvědčený o tom, že nic z toho nemůže vaši situaci zhoršit.