Veřejně dostupná fotografie nepatří veřejnosti. Ani hejtrům

To, že někdo zveřejnil fotografii na sociální síti, neznamená, že se vzdal autorských práv. A nic na tom nemění ani to, že ji dnes dokážeme během několika sekund upravit pomocí umělé inteligence.

Nedávno jsem na Facebooku narazil na zajímavou situaci. Uživatelka slušně zkritizovala obrázek zveřejněný jiným uživatelem. Ten vzal její veřejně dostupnou profilovou fotografii a pomocí umělé inteligence z ní vytvořil zesměšňující parodický obrázek.

Nechci řešit tento konkrétní spor ani posuzovat, zda někdo porušil zákon. Připomnělo mi to jednu důležitou otázku: Můžeme vzít cizí fotografii ze sociální sítě a upravovat ji pomocí AI jen proto, že je veřejně dostupná?

Samotná skutečnost, že je fotografie veřejně dostupná, nám takové právo nedává. Veřejně dostupná neznamená volně použitelná.

Zveřejněním autorská práva nezmizí

Když autor zveřejní fotografii na internetu, neznamená to, že tím ostatním dovoluje ji libovolně používat nebo upravovat.

Autorský zákon v § 12 dává autorovi právo své dílo užít nejen v původní podobě, ale také v podobě „jinak zpracované či jinak změněné“, a udělit jiné osobě oprávnění k jeho užití. Bez takového oprávnění může jiný člověk dílo použít jen tehdy, když to umožňuje zákon.

To, že je fotografie veřejně dostupná na Facebooku, Instagramu nebo webu, z ní tedy samo o sobě nedělá volně použitelné dílo.

A nic zásadního na tom nemění umělá inteligence, GDPR ani to, jestli je Měsíc v úplňku. Když cizí fotografii stáhnu, nahraju do generativní umělé inteligence a nechám ji upravit, nezískávám tím žádná nová práva k původní fotografii.

Jenže existují výjimky. Třeba parodie

A tady se původní příběh stává zajímavějším.

Autorský zákon obsahuje v § 38g zákonnou licenci pro karikaturu, parodii a pastiš. Výslovně říká, že do autorského práva nezasahuje ten, kdo dílo užije pro některý z těchto účelů.

Co se za parodii považuje, řešil také Soudní dvůr EU. V rozsudku Deckmyn a Vrijheidsfonds uvedl, že parodie musí evokovat existující dílo, ale zároveň se od něj lišit a být projevem humoru nebo výsměchu. Při použití této výjimky je také potřeba zachovat spravedlivou rovnováhu mezi právy autora a svobodou projevu.

Český Nejvyšší soud navíc potvrdil, že parodie může spočívat i v pozměnění původního díla a následném užití jeho pozměněné podoby. Zároveň platí, že parodie nemusí zesměšňovat nebo komentovat přímo původní dílo.

Nestačí tedy říct: „Neměl souhlas autora, takže to bylo nezákonné.“

Stejně jako nestačí říct: „Fotka byla veřejná, takže si s ní mohl dělat, co chtěl.“

Zda konkrétní použití skutečně spadá pod zákonnou licenci pro parodii, je potřeba posuzovat podle okolností konkrétního případu.

AI nám nedává nová práva

Generativní AI zásadně rozšířila možnosti, co dokážeme s cizí fotografií udělat. Během několika sekund můžeme změnit kompozici, odstranit člověka, doplnit pozadí nebo vytvořit úplně novou scénu.

Technická možnost ale není totéž co právní oprávnění.

Veřejně dostupná fotografie zkrátka není automaticky volně použitelná. AI nám dává nové možnosti, jak s cizím dílem pracovat. Nedává nám ale automaticky nová práva k němu.

Nejsem právník a tenhle článek není právní stanovisko. Jen mě už trochu štvalo, jak samozřejmě někteří lidé berou cizí fotky z internetu a dál s nimi pracují. Občas se s tím bohužel setkávám i mezi učiteli. Tak jsem chtěl trochu pomoct s osvětou a připomenout, že „je to veřejně na internetu“ opravdu neznamená „můžu si s tím dělat, co chci“.